konec
Je pátek. Hrdinně jsem si bez větší nostalgie dala snídani, dozabalila a odjela na letiště. Carla mě tam hodila, pomohla mi s check-in a odjela do práce. Mě se ujaly Maryett a Slávka. Popily jsme kafe, rozloučily se. Vše jsem to přežila s úsměvem.
Až když jsem se usadila a čekala na přílet mého letadla, začala jsem přemítat o všem možném i nemožném, o všech zážitcích, kamarádech, lidech, co jsem potkala, o všech místech, co jsem viděla. Strávila jsem tu půl roku svého života, odnáším si spoustu zážitků (ne jen těch epicky tlumočitelných, ale hlavně těch vnitřně prožitých).
V tenhle moment mi došlo, že tu za sebou nechávám něco, co jinde neobjevim. Něco důležitýho, něco vyjímečnýho, krásnýho. A taky tu nechávám pořádný kus sebe.To je asi daň za tuhle příležitost...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář