American dream

 V pátek po škole jsem jela autobusem ke knihovně, kde jsem po menším prodlení (kvůli mé chybě v komunikaci a nefunkčnímu mobilu) byla nalezena a odtamtud odvezena. S Bobbie a dalšími členy Orinda klubu jsme jeli do SF, kde měl pan ambasador tu čest potkat se s námi :D Setkala jsem se s mnoha zajímavými lidmi, ale nakonec jsem strávila většinu času povídáním s těmi, kteří mi byli věkově nejblíže.  Rozhovor jsem začala větou, že je mi sedmnáct. (k velkému zklamání zůčastněných :D) Tak nenápadně stočili rozhovor z původního tématu na počasí :D (kidding)  Nicméně, jak jsem tam tak stála v obležení asi čtyř zhruba dvacetipětiletejch kluků, Bobbie vypadala, že se o mě strachuje, a pokaždé když mě míjela, musela se ujistit, že je vše v pořádku. Samozřejmě, že jsme diskutovali kde pracujou atd... mimo jiné jsem měla tu čest setkat se s absolventem Berkeley. No, nakonec ze mě vypáčili kdy mám narozeniny, na jejichž oslavu se pozvali :D