Pohybu není nikdy dost.
Úterý.
Test z francouzštiny. Celkem v pohodě. (jsem prostě talent :D) Na tělocvik jsem si zapomněla plavky. (jó, jsem prostě talent) Tak jsem čekala jestli budu naší tělocvikářkou sežrána, nebo jen kousnuta. Světe, div se, vyvázla jsem živá a zdravá. :) (možná to bude tím, že tělocvik je až po obědě...)
Ovšem po návratu domů jsem se cítila poněkud pohybově nevybouřená, a tak jsem se vydala běhat. Sestra mě instruovala, kudy se mám vydat abych se proběhla a nezničila. Bylo to 1,5 míle, jakýsi okruh. Vydala jsem se tedy jedním směrem, napojila jsem se na hlavní ulici a hledala odbočku zpět do naší uličky... nenašla. Tak jsem se stejnou cestou zase vrátila. Vydala jsem se na druhou stranu, napojila jsem se na hlavní ulici a hledám odbočku ze které jsem přiběhla minule... nevidim ji... tak běžim dál a dál... až doběhnu někam, kde jsou ulice značené jinak, než u nás... Říkám si, že je to divný, ale pokračuju. Už mi samozřejmě dochází, že jsem tu odbočku přeběhla, tak se obracím a vracím zpět. Odbočku jsem nenašla, tak jsem se vrátila stejnou cestou. Po příchodu jsem samozřejmě hledala, kam jsem to vlastně doběhla ( Vive google maps!) a zjistila jsem, že jsem běžela asi 4 míle. Evidentně, co není v hlavě...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář