Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odlet aneb "show must go on" aneb poslední článek

Aby moje stránky neskončily utopený v nostalgii (to bych nikdy nedopustila), rozhodla jsem se přidat ještě článek:
Let byl vpohodě; letadlo nespadlo, spolucestující nesmrděli, nechrápali, neslintali, atd. atd. no, prostě pohoda. Jo, co více, na palubě jsem vymohla přiznání od rodilého mluvčího, že Němčina je (hezky řečeno) nelibě znějící krkolomný jazyk.  Pocit zadostiučinění je obrovský - teď už se opravdu můžu vrátit domů. :D
Tákže DOMŮ, do Prahy... šak to znáte. 
No a tak jsem se tak nějak začala probouzet z toho mýho americkýho snu. Víte, ono snít je hezký, ale probuzení do novýho dne taky není od věci. 
 
Mimochodem, v pondělí jsem měla možnost potkat osobně šest nových odvážlivců, kteří to zkusili (stejně jako já před rokem) a prezentovali se na pohovoru. A zrovna dneska (tj. 12. 2. 2014) jsme dostali oficiálně potvrzený výsledek, kdože je ten šťastlivec, který do Orindy pojede.  
 
Takže tady moje psaní končí. Jestli vás bavilo číst co jsem psala, měli byste vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Obávám se, že pokračování nemůžete čekat, tedy alespoň ode mě ne. Zkusím se zeptat nového studenta a třeba bude ochoten psát podobně kvalitně a zábavně jako já. :D
 
"I pledge allegiance to the Flag of the United States of America, and to the Republic for which it stands, one Nation under God, indivisible, with liberty and justice for all."
 
The end
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

DÍKY!

(maminka, 20. 2. 2014 18:33)

Roxanko, díky za krásně psané stránky, vždycky jsem se moc těšila na tvé další příběhy...:-)