Sportovní neděle
Neděle. Předešlý den jsem byla varována, že budu muset vstávat "brzy" (borzo nastalo až v sedm hodin, takže jsem nějak moc netrpěla) že se jedeme koukat na soccerovej (normální evropskej fotbal) zápas mého host-dadíka. No tak jsme jeli. Lauren nezapomněla přihodit do auta lacrossové hole (či jak se tomu říká) a míček, prej abych si to zkusila. Docela chápu, že využila příležitosti vzít mě zkoušet někam, kde nejsou v blízkosti okna, a navíc okna jejich domu jsou vzdálená hned několik kilometrů. :) Tak jsme si před samotným zápasem chvilku házely a kupodivu se to obešlo bez jakýchkoliv zranění.
Pak začal zápas. Zpěvná Špangličtina se vznášela nad hřištěm (stejně jako můj host-otec byla většina ostatních spoluhráčů mexického, nebo jinak latinskoamerického původu.) a jsem si jistá, že kdybych uměla španělsky, zachytila bych mnoho, mnoho rozmanitých výrazů nespisovné španělštiny (viděla bych to na kombinaci slangu a argotu...) Projeli to. O co delší měli "porady" ve chvilkách volna a o co výživnější komentáře ze střídačky, o to hůře hráli. Nevadilo to, je to prostě parta chlapů po pětařtyřicítce, kteří se jednou do tejdne sejdou a zakopaj si. A pak jsou po zbytek tejdne zakopaní u televize a plní si své ambice prostřednictvím svých oblíbených týmů. :)
Přijeli jsme domů. Rychlý oběd a jelo se na zápas. Tentokrát lacrossovej. Tam jsem se setkala s výměnnou studentkou z Norska a užívala jsem si okamžiků, kdy nejsem jediná, kdo loví slovíčka. Tak jsme se tak shodly, že Američani jsou často divný, líný (neumění chodit pěšky) a taky nenažraný (velikost porcí, aut, domů...) :D Po tom co jsme zjistily, že máme podobné názory, jsme si vyměnily telefonní čísla.