Washington!
Na letišti jsem čekala asi tři hodiny. Za tu dobu jsem vyřídila všechnu zanedbanou e-mailovou korespondenci, dopsala několik příspěvků pro svůj blog, roztřídila všechny fotky ve složce Orinda...
Nakonec jsem se přeci jen dočkala. Dostala jsem se na palubu a mířila směrem k Seattle. Po dvouhodinovém letu jsem si vyzvedla zavazadlo a nasadila brýle, abych našla Bailey. Myslela jsem, že jí vidím, jen mi bylo divné, že ona se ka mě nehlásí... No, tak jsem se hlásila já k ní. :D Byla to ona, což mě nepřekvapilo, zato jí překvapilo, že já jsem já, páč na fotkách na FB brejle nemám :)
Cestou do Lake Stevens jsme se stavily v 60 let fungujícím fastfoodu který se jmenuje Dick's (angličtináři prosím nekomentujte, neangličtináři nepátrejte, co to znamená, prosím)
A konečně jsme dojely domů. Prokecaly jsme celej večer o tom, jaký jsou američani ignoranti :D Asi v 10 přijel Buddy (tedy můj současný host-otec) z práce, seznámili jsme se a pokračovali v debatě. Spát jsme šli asi kolem dvanáctý.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář