Můj prozatímní domov
Dorazila jsem do domu (nebo spíš hradu) své náhradní hostitelské rodiny a dostala celých třicet minut na převlečení a psychickou přípravu na další program, který sestával z "tour de Orinda," během které jsem si prohlídla areál školy a seznámila se asi s pěti lidmi, jejichž jména jsem se ani nesnažila udržet v paměti. Potom výborná večeře a nakonec malý ceremoniál: To, že si někdo nechá vybudovat před domem vlajkový stožár (zvláště v případě Američanů a jejich vlastenectví) pochopím. Ovšem mít doma sbírku vlajek zemí napříč všemi kontinenty a měnit je podle toho, jaká národnost se zrovna staví na kafe, to je už záležitost hodná nadšenců. Tak jsem se dívala na vztyčení české vlajky a dojatě uvažovala o tom, že snad nebudu další den muset moc brzo vstávat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář